Jdi na obsah Jdi na menu
 


Principy vzdělávání Montessori

13. 9. 2011

 

PRINCIPY VZDĚLÁVÁNÍ MONTESSORI 

 

 

 

                    Vychovatel musí vytvořit předem připravené prostředí a starat se o něj

 

                    Vychovatel musí sám ovládat užívání a využití didaktického materiálu a umět dětem zprostředkovat jeho používání

 

                    Vychovatel je aktivním, když zprostředkovává dítěti vztah s okolím, je pasivním, pokud se tento vztah uskutečnil

 

                    Vychovatel musí děti neustále pozorovat a diagnostikovat, aby uměl pomoci v okamžiku, kdy je požádán o pomoc

 

                    Vychovatel musí a smí podat pomocnou ruku jen tehdy, když je požádán o pomoc

 

 

                    Vychovatel musí umět naslouchat a potom se ptát, avšak jen tehdy, když je o pomoc požádán

 

                    Vychovatel musí respektovat dítě, když pracuje a nevyrušovat ho

 

                    Vychovatel musí respektovat dítě, když dělá chyby, aniž by ho hned opravoval

 

                    Vychovatel musí respektovat dítě, které odpočívá a přihlíží práci jiných, aniž by ho rušil a nutil do práce

 

                    Vychovatel se musí stále pokoušet nadchnout děti pro práci s materiálem v jejich okolí

 

                    Vychovatel musí děti nechat pocítit, že se na jeho pomoc mohou kdykoliv spolehnout, nesmí ale svoji pomoc nikdy vnucovat

 

                    Vychovatel nabízí dítěti, které dokončilo svoji práci a vyčerpalo své síly, mlčky svoji duši.

  

                                                   

Fáze citlivosti

 

1)         Cit pro pořádek

 

dítě může trvat na :

·       navrácení věcí na původní místo                         

·       na stejném pracovním postupu

·       umístění věcí určitým způsobem

 

Dítě cítí spokojenost, když má pod kontrolou, kde jsou věci uloženy, ale vzteká se, když věci nejsou na svém místě a má v cestě překážky

 

2)         Citlivost vnímání

 

dítě objevuje okolí a utváří jejich chování:

·       ohmatává a ochutnává věci (nebránit dětem v experimentování a poznávání okolního světa)

 

3)         Citlivost pro řeč a jazyk

 

·       děti se snaží porozumět a používat řeč a jazyk prostřednictvím smyslového vnímání

·       chtějí také říci, co mají na srdci

 

4)         Citlivost pro chůzi

 

děti nutká zdokonalování pohyblivosti a chůze:

·       mají vášeň pro dobrodružství, objevy a rozšiřování obzoru

·       zahajují objevitelské toulky  

·       rozhodují se kdy jít a kdy se zastavit v průběhu cesty na odpočinek nebo na seznámení s něčím, co zachytí jejich pozornost

 

5)         Citlivost na malé věci

 

rozvíjí dětské oko pro poznávání detailů (dospělé oko je při letmém pohledu přehlédne)

·       dítě věnuje pozornost těm nejmenším věcem

 

6)         Citlivost pro včlenění do společnosti

 

·       děti začínají rozumět důležitosti respektování druhých

·       vyžívají se v pozorování společensky akceptovaného chování a vyslovují uznání pro druhé slovy a skutky

 

 

Strategie

 

Montessori pojetí nezahrnuje jednosměrný tok informací od učitele k dítěti. Již od mateřské školy sílí přínos vkladů dítěte a podporuje dvoustrannou interakci mezi dítětem a učitelem a skupinovou práci mezi dětmi různého věku

 

a)    Poskytuje volnost a výchovu k zodpovědnosti 

 

Děti mají volnost tehdy, jsou-li tvořivé a zodpovědné (nemají volnost marnit čas, poškozovat věci nebo rušit ostatní. Místní pravidla zakazují negativní chování)

 

·       volnost pohybovat se

·       volnost spolupracovat

·       volnost pracovat na své vnímavosti

 

b)   Povzbuzuje pozitivum

 

Děti jsou povzbuzovány v tom, aby se na svět dívaly pozitivně.

Tím, že pochopí, že negativní chování je zraňující a destruktivní, se děti naučí spolupracovat a poslouchat z úcty jak k sobě tak k druhým

 

·       děti jsou velmi citlivé k našim slovům činům

·       děti napodobují, co u nás vidí, slyší říkat a berou vážně náš názor na jejich výkony

 

c)    Podporuje nezávislost

 

·        děti musí nezávislosti dosáhnout samy (dospělí dávají živoucí příklady a povzbudivá slova, budeme dobrými a důslednými vzory toho, co  znamená být nezávislí a tím, že budeme trpěliví vedení)

·       vypěstujeme v dětech vůli a schopnost dělat věci samy pro sebe

·        předškoláci se snaží o náročnější úkoly až po té, co zvládnou ty jednodušší (výkon neporovnáváme s ostatními, nesoutěžíme o umístění)

·        uspokojení z dobře dokončeného úkolu je pro děti povzbuzením k dalším, složitějším činnostem

 

d)   Pěstuje sebekázeň

 

Sebekázeň, vnitřní energie k ovládnutí a trénování sebe sama (vymazává potřebu ve formě příkazů a instrukcí od stanovených autorit)

 

·       Sebekázeň dětem zabraňuje v rušení ostatních

·       Zpětná vazba pomáhá dětem kontrolovat jejich chyby, aniž by dospělý musel zasahovat, takže mohou dokončit úlohu řádně samy a naučit se, že jediný způsob jak něco udělat, je udělat to pořádně.

 

 

 

e)    Příprava prostředí založeného na realitě

 

Děti upřednostňují zabývat se věcmi a předměty každodenního života (poskytnout dětem silný pocit reality než to, aby byly zabavovány fikcemi)

 

f)     Základní podmínky

 

Přístup Montessori uznává tyto základní myšlenky:

 

I.             Od jednoduchého ke komplexnímu

Nová témata jsou uváděna všeobecně a stručně, postupně se více specifikují, cvičení krok za krokem…)

 

II.           Nezávislé učení

Děti hodnotí své vlastní výkony a opravují vlastní chyby. Odpovědi na své otázky zjišťují samy pomocí zkoumání a objevů

 

III.         Jasnost a flexibilita

Děti si mohou vybrat dobu, kdy se cítí být připraveny, cvičení mohou být udělána v pořadí, které je pro ně pohodlné. Prostřednictvím pozorování, pokusu a omylu a opakovanou aktivitou učitel a dítě spolupracují, aby si plně uvědomili jedinečnou osobnost a potenciál druhého.

 

IV.        Důraz na skutečný zážitek

Vnější okolí dítěte a spojení mezi člověkem a přírodou. Přímí kontakt s rostlinami, zvířaty… Návštěva muzea, výstavy a pracovní budovy (komplexy, provozovny) aby zažily svět z venku.

 

V.          Přirozená cesta

Učitelé jsou aktivní v stimulování dětí k tomu, aby spolupracovali a jsou pasivní v pozorování jejich individuálního chování. To jim umožňuje podporovat přirozené sklony a zájmy každého dítěte a tak jim pomoci co nejlépe využít jejich přirozené nadání

 

 

 

 

 

Montessori

 

Ø Vybavuje děti láskou k učení a sebekázni, což jsou kvality, které jim pomohou přes další stupně vývoje ve školních letech

 

Ø Aby byla zajištěna bezpečnost a harmonie, děti se učí, aby nerušily a nepřekážely v práci druhým dětem

 

Ø Mnoho znalostí se dítě naučí samo v připraveném prostředí

 

Ø Učitel používá více činnost než slova při předvádění pomůcek nebo činnosti

 

Ø Výhoda začlenění různě starých dětí (3-6). Ti, co přijdou jako noví, se naučí něco nového, ti zkušenější prosazují svou sebeúctu, učí se pomáhat mladším a učením zdokonalují svoje dovednosti

 

Ø Děti si uvědomí, že mezi nimi není jen věkový rozdíl, ale také, že každé dítěrůzné potřeby a odlišné schopnosti

 

Ø Vztah dětí a učitele. V tomto vztahu převládá rovnoprávnost (děti jsou priorita - jejich pocity a osobní názory)

 

Ø Jednoduchá pravidla slušného chování

·       učí se jaké je vhodné chování ve třídě a jaké mimo ni

·       učí se mluvit dostatečně hlasitě, ale ne zas příliš

·       chodit pomalu (běhat venku)

·       vzájemný respekt